Labe-Mekka českých kaprařů:
Už čtyři roky mám vytypované místo k rybolovu na Labi. Zamířil jsem k němu na týden až letos v červenci. Těch pár dní bylo pro mě úspěšných, ostatní rybáři nic moc nechytili. Ale popořádku.
V pátek dvacátého brzy ráno nakládám auto a za tradičního doprovodu fenky Terezy vyrážíme na cestu. V sedm hodin už je nakrmeno, postaveno a nahozeno. Čekání mi zpestřuje pár telefonů od přáteli, kteří se právě vrátili z Chorvatska. Bohužel mi už nikdy nezavolá kamarád Kuba, který měl být na Labi se mnou. Po tragické nehodě zemřel dva týdny před dovolenou. Lov chci proto zvládnout za nás oba.
Úsek, který jsem si vybral, je nechytaný a dno není moc zajímavé. Ale kapři tu mají celoroční klid, a to má ten labský rád. Dno zde pozvolna klesá z metru dvaceti až do třetiny řeky. V plavebce dosahuje 2,7 metru. První záběr přišel dvě hodiny po poledni. Je to náhoda a nebo tu kapři skutečně jsou a mají chuť na kuličky bojlí, které jsem jim nabídnul? Byly to dvě příchutě RAMER SQID a SPECIASIST FICH, což jsou na našem trhu novinky od JRC. Zbytek dne se nedělo nic. Jen dva domorodci se usadili na loďce padesát metrů pod mnou a doufali, že si krásně zarybaří. Marně.
Druhý den ráno vstávám, nakrmím a nahazují. Z ranní kávy jsem si nestačil dát ani lok, když se mi na háček pověsil hezky stavěný lysec a hned v závěsu šupináč. Hezký začátek dne, hned po náhozu dvě sedmdesátky. Druhá noc na řece se povedla. Přinesla pět záběrů, z nichž byly dvě ryby 10+. Volal jsem honem kamarádovi Milanovi, který má za mnou přijet. Bohužel telefon nezvedá. Za chvíli přichází SMS od jeho přítelkyně: „Milan je v nemocnici po nehodě v práci,“ sděluje. Radost z ryb střídá smutek a beznaděj. V tu chvíli mám chuť všechno sbalit a vrátit se domů.
Ryby tu berou jen ráno a večer. Jestli se zdržují kolem krmného místa, se nedá zjistit. Fouká totiž silný nárazový vítr a velké vlny lokalizaci ryb kolem Hot-Potu znemožňují. Přesto mě čeká další radost. V 7.30 hodin konečně přichází záběr od třináctikilového a 82 cm stavěného šupináč. Šupináč si vybral příchuť JRCREMER-SQUD, asi mu chutnala.
Přesně po týdnu, 27. července, za mnou přijíždí manželka. Na protějším břehu probíhá rockový festival, takže si ryby daly pauzu a odstěhovaly se jinam. Ale druhý den ráno přichází další záběr hned po přehození a nakrmení. Ryba okolo 70 cm, odhaduju. Vypínám ji hned u břehu a nastražuju novou čerstvou kuličku COCOON FRUIT JRC průměr 20 mm. Po půl hodině leží na podložce 80 cm šupináč o váze 13,6 kilo. Nádherná ryba, tento týden největší ulovený kus. Je zřejmé, že se letos ještě nestačila vytřít. Celý den se už nic nedělo, až odpoledne přichází záběr. Ryba po záseku nebojuje, zůstává stát v proudu a zjevně se jí nechce k našemu břehu. Trvalo dvacet minut, než se ryba obětovala nad ponořeným podběrákem. Je to nádherný šupináč – 93cm a 14,5 kila. Rychle ho nafotím a vracím vodě. Snad udělá radost ještě někomu jinému. Všechny ryby za tento víkend mi podbírala manželka Marta. Zřejmě mi přivezla kus rybářského štěstí. V neděli ji převážím lodí na druhou stranu řeky. Odjíždí pak vlakem domů. V duchu jí děkuji za přivezené rybářské štěstí. Nakonec bez její tolerance a pochopení nemohl tento druh rybaření provozovat sedmnáct let. Druhý den balím i já. Vracím se spokojený. Dobře jsem si zachytal v období, kdy ostatní rybáři měli problém udělat záběr na fídr od cejna.
Za týden jsem udělal: 42 záběrů /z toho se jedna ryba vyřízla jinak ostatní ryby skončili v podběráku a z těchto 42 záběrů bylo 9 ryb 10+.
S pozdravem Jarda Kučera Plzeň.
